Tis červený (Taxus baccata)

Valašsko si dosud uchovalo jedinečnou krajinu s několika přírodními zvláštnostmi, ke kterým patří i dnes již vymírající tis. V minulosti tento náš domácí strom rostl v jedlobučinách, ale postupně z našich lesů vymizel. Osudný mu byl jeho pomalý růst – strom potřeboval půl tisíciletí, aby vydal kmen půl metru silný. Jde o velice dlouhověký strom, jsou známi jedinci prokazatelně staří přes tisíc let. Dřevo tisu je velmi ceněno pro jeho pružnost a pevnost. Dnes na Valašsku najdeme jen několik starých tisových velikánů. To, že tis byl v minulosti na Valašsku mnohem více rozšířen, dokládají místní názvy – Tisňavy (Velké Karlovice, Valašská Bystřice), Tisový (Velké Karlovice), Tisůvka (Brňov), Tisová (Liptál) a další. V parcích a zahradách je tis hojně vysazován. Ke znečištěnému ovzduší je tolerantní, velmi dobře snáší sestřih i silný ořez, dobře se tvaruje. Ale pozor, téměř celá rostlina je jedovatá – pouze červený „míšek“ obalující nebezpečná semena jedovatý není. Víte, že tis je opředený pověstmi? Je považován za dřevinu regenerace. Proto byl vysazován na hřbitovech a tradovalo se, že jeho kořeny sahají až k ústům nebožtíků a napájejí je životem.